Montura adventures, najdi si svou cestu… ke štěstí aneb povídání o tom, že k nám chodí Mikuláš v létě.

Montura adventures, najdi si svou cestu… ke štěstí aneb povídání o tom, že k nám chodí Mikuláš v létě.

Minulý rok, přesně v tento čas jsem, po přihlášení na poslední chvíli, proběhla závodem Zapomenuté hory. Rychlebky – místo, kde často pobýváme a máme ho v srdci.  A to my, znamená náš tým, nejen pro závody, ale pro život, tedy MiLee (Míša a Leoš). Měla jsem skvělý support díky Lea a neskutečně si to užila a na ten hraniční kámen, který jsem si vybojovala a který je uložen u našeho krbu, se stále a často ráda dívám.

Je však pravdou, že tento podzimní krásný čas nebyl minulý rok zrovna nejšťastnější období našeho života, ale tento den 21. 10. 2017, stál za to! Víc, než bychom si mohli vůbec představit. Protože se spustila soutěž Montura Adventures, která nám opravdu doslova změnila život.

Upřímně, byly vysílány signály ohledně této soutěže, kterým jsem zpočátku ve sledu jiných událostí nevěnovala moc pozornost, spíš vůbec. Leo to měl přesně naopak a sledoval ji docela pečlivě od samého začátku. A tak uběhlo několik dní, týdnů, pár dalších nepříjemných okamžiků a kam jinam se jet odlehčit, provětrat, vyčistit si hlavu a načerpat sílu, než do přírody, na hory. A tak jsme vyjeli jednoho sobotního rána na „ výlet“. Jak lákavě to znělo: „Kralický Sněžník“. Ještě nikdy jsem tam nebyla a už dlouho jsem si to přála. Juhuuuuu, naprosto skvělý pocit. První sníh, vítr šlehal do obličeje, nečas jak má být a bylo mi, vlastně oběma po dlouhé době konečně zase na chvíli krásně. Úplně čistá mysl, prostě jsem padla do nenápadně nalíčené pasti, protože v tu chvíli jsme „ulovili“ první vrchol.

Od té chvíle se spustil kolotoč. Hodiny a dny strávené plánováním cest, promýšlením tras, hledáním ubytování, chystáním svačin, teplých čajů, příprav oblečení a výbavy. Náš veškerý volný čas pohltila Montura Adventures.

Nejprve panovala nejistota a obavy z toho, že jsme přihlášeni jako tým, což neodporovalo pravidlům, nicméně určitá skepse a vidina upozornění na tuto skutečnost byla. Ale postupně jsme „lovili“ a snažili se. Vánoce byly opravdu zlomové. Vidina volného času nás hnala dál a vzhledem k tomu, že žádné upozornění, na to že jsme dva, nepřišlo. Tak jsme se pustili do soutěže opravdu urputně.

Co nás ale určitým způsobem zneklidňovalo, bylo hodnocení. Nechápali jsme, jak je možné nasbírat tolik hlasů a ve finále to pro nás byl rozhodující faktor, že jsme cestu na Sever nemohli zažít (O to víc jsme rádi, že letošní systém je postaven jinak. Protože jsme měli pocit, že pravidla nejsou úplně dobře promyšlené). Ale nehledě na stav hlasů, jsme bojovali dál.

A co nám tato soutěž dala? Neskutečné dobrodružství, hodiny strávené v přírodě, objevování míst, kde jsme ještě nebyli a upřímně sami od sebe bychom do některých končin nejspíš nezavítali. Překonání sebe samých. Získali jsme jedno fajn přátelství. Byla to pro nás skvělá fyzická příprava na novou běžeckou sezonu, kde jsme měli velké plány. Já jsem objevila kouzlo skialp. Zážitek za zážitkem a stále ta přítomná a lákavá vidina výhry.

Pak přišlo finále, 31. 1. 2018, kdy soutěž skončila, a náš sen se bohužel rozplynul. Výhra se nekonala a byli jsme docela zklamaní, že se nám to nepodařilo.

 

Jenže v našem případě to nebyl jediný sen, který jsme měli. A v tuto chvíli se nechám unést malinko emocemi, které nás stále ještě čerstvě zaplavují, a vrátím se k průběhu našeho soutěžení. Pro některé je to možná příběh, který sem nemusí patřit, jenže život prostě a jednoduše takový je. Člověk míní a příroda mění a to ovlivnilo i naše počínání v soutěži.

Ještě začátkem ledna šlo vše celkem v pohodě. Tradiční víkendové ráno- vstát a někam vyrazit a pozdě večer se vrátit. Takový byl obrázek asi všech ostatní účastníků soutěže. Jenomže už poslední dva víkendy byly takové ….. jiné. Obzvláště poslední víkend byl už pro nás hodně těžký, kdy byly v plánu vrcholy Malé Fatry a Strážovských vrchů. To byl pátek a zrovna jsme volili prezidenta, vzali jsme si ½ den volno a vyjeli hned po obědě z práce, ať stihneme ještě v pátek jeden vrchol a pak dalších 5 přes víkend. Když jsme sbíhali již v podvečer z Velkého Manína a Leoš prohlásil: „Dnes dobré, tak příjemně na rozběhání“.  Na prázdno jsem polkla a na půl hlasu konstatovala, že úplně tak zadarmo to zase nebylo. Tak, jak jsem si chtěla poslední víkend s Monturou užít, tak to byl boj až do posledního kopce, kde jsem vykouzlila poslední úsměv na rtech na finální foto. S tím, že jsem absolutně nechápala, co se děje?! Vždyť by se mi měla fyzička růst?! Ale tak nějak jsem to jednoduše přisoudila celkové únavě.

Další počínání bylo asi takové, že jsme už o Vánocích tušili, že by nás mohlo Norsko minout a nadělili jsme si kurz skialp do Rakouska s partičkou, která pořádá tyto kurzy již několik let. Po týdenní pauze po ukončení soutěže jsme se vyrazili brodit do  2m prašanu a užít si kouzlo skialp. Skvělý zážitek s azurem nad hlavou každý den, trochu čeřil dojem, proč mi to pořád nešlape do kopců, když jsem si odpočinula, ráno dala nemalou snídani (hmm asi jsem se přecpala) a měla bych mít energie na rozdávání. Všechny tyto otazníky podtrhla pak situace při návratu zpět domů. Zastavili jsme v Brně na rychlou večeři, kdy jsem si dala něco s houbami a to byla asi chyba. Peklo, které v noci a ráno probíhalo, pak ještě po další týden už zvěstil ten nejhorší scénář o otravě z hub….

Tou dobou byl už takřka konec února a v naší mysli ještě stále probíhaly poslední dojmy celé Montury, možná stále přetrvávalo určité zklamání, že jsme na výhru nedosáhli. Což byl ale omyl. My jsme dosáhli na výhru, o které se nám už přestalo přesně touto dobou minulý rok snít ….

A tak jsme získali cenu největší ….. našli jsme svou cestu, cestu ke štěstí aneb k nám chodí Mikuláš v létě J

Co říci závěrem……užijte si přidanou hodnotu této skvělé myšlenky. Jděte za výhrou, poctivě a s přesvědčením. Nicméně nezapomeňte na to, že přidaná hodnota a myšlenka této soutěže nemusí být jen samotná výhra, i když se zdá jako váš největší sen.

Míša, Leoš a Mikulášek (Mikuláš Chromík, narozen 26/8/2018).

Ze stejného soudku

Nová kolekce jaro-léto 2021

15.3.2021
Montura hlásí příchod jara Venku je počasí velmi nejisté, chvílí prší, chvílí fouká vichr, někdy nám ještě i sněží. My jsme ale optimisté a věříme, že slunečné dny...

Bikuju, bikuješ, bikujem

To, že jsou poslední dva roky šílený kolotoč, si říkat nemusíme. Ale pravdou je, že i na tomto období plném omezení, změn a nesmyslů se najde něco dobrého - po boom-u běhání...

Slovenským Divokým západem

24.10.2021
Ne lišky, ale vlci a medvědi tady dávají dobrou noc. Nekonečná stáda ovcí, barvami podzimu hýřící listí, které se tichounce snáší k zemi, praváci, kam se člověk podívá, při...